V úvodním článku jsem se zmiňovala o důležitých aspektech, které nás ovlivňují při výběru kosmetiky. A jedním z těch nejčastějších je bezpochyby vůně. Zkuste si vzpomenout na některé zážitky ze svého života – spoustu z nich máte určitě spojenou i s čichovým vjemem. Navíc lidská touha po objevování nového hraje v oblasti vůní výrobcům krásně do karet.

‍

Vůně neboli parfemace je v kosmetice všechno to, co vnímáme nosem. Pro výrobce je většinou podstatné, aby jeho produkt měl naprosto jedinečnou a jasně rozpoznatelnou vůni a především aby příjemně voněl velké skupině zákazníků. Jenže každý z nás je jedinečný a každý z nás má na vůni jiný názor. Uspokojit co nejvíce lidí je tedy doslova věda! A slovo věda záměrně zdůrazňuji.

‍

Za posledních více než 60 let byla většina parfémových ingrediencí uměle vytvořená ve výzkumných laboratořích a rodila se v rukách vědců. A to s sebou přirozeně přinášelo a přináší i určité nesnáze – možné (a velice časté) dráždění pokožky a sliznic, nutnost průmyslové výroby s vysokou energetickou náročností a v neposlední řadě zátěž životního prostředí. Pokud bychom se ale na výrobu podívali z druhé strany – jít na vůně přírodní cestou – tak i spousta přírodních silic tzv. esenciálních olejů (označovaných zkratkou EO) představuje ekologickou zátěž. K jejich získání je potřeba zpracovat mnoho přírodního materiálu, ten se pak často dováží z různých konců světa.
A představme si navíc konkrétní případ – pro získání 1 ml esenciálního oleje z okvětních plátků růží spotřebujeme zhruba 2500 kusů, kdy prodejní cena přesahuje i 1000 Kč. Zatímco 1 ml synteticky vyrobeného vonného oleje růže pořídíte již od 7 Kč. Po kterém postupu asi výrobce sáhne?

‍

A teď Vás jistě napadne, jak mohu poznat, jestli je ve výrobku vůně syntetická nebo přírodní? Poznáte to bohužel vcelku těžko, neboť ve většině případů se na výrobku ve složení v tzv. INCI (ingredience) dočtete jen označení jako parfume / fragrance / aroma / vůně / příchuť / parfemace a další. Pokud ale dále složení obsahuje limonene, linalool nebo geraniol, byl při výrobě použit přírodní esenciální olej. Samozřejmě to nezajistí, že nebyla použita i syntetická složka. Spousta výrobků, včetně schválené přírodní kosmetiky, totiž i přes toto označení může (ale nemusí) použít do složení umělou parfemaci, protože je to složka, která je v tomto odvětví schválená. Oproti přírodní parfemaci však syntetická vůně může mimo jiné i negativně ovlivnit hormonální činnost a plodnost. A zkuste si vzpomenout, jak dlouho už se myjete různými sprchovými gely s prapodivnými vůněmi, které byste třeba v přírodě nikdy necítili? A kolik z těchto přípravků přichází do styku se sliznicemi? Syntetická parfemace je spolu s parabeny (o této skupině ingrediencí budu psát někdy v budoucnu) řazena mezi 20 nejvýraznějších alergenů. Proto je obzvláště důležité dozvědět se informaci o původu vůně ve složení produktu.

‍

Z pohledu spotřebitele je samotná vůně ve výrobku téměř zbytečná ingredience neboť nemá (až na aromaterapeutický pohled) účinek – tj. vůně Vás neumyje, neomladí, nevyhladí vrásky, ani třeba nenarovná vlasy – tedy pokud se nejedná o macerace bylin, či přirozenou vůni olejů a másel, hydrolátů nebo extraktů. Ale ruku na srdce, neznám nikoho, kdo by chtěl kosmetiku bez vůně, neboť je zároveň i spojována s pocitem čistoty.
Ale jak z tohoto kolotoče původu vůní ven? Moje nejlepší zkušenost s výrobky je taková, že seriózní výrobce uvede veškeré použité složky srozumitelným jazykem tak, aby tomu rozuměl opravdu každý, a nepotřebuje se schovávat za univerzální názvy ingrediencí jako je zmíněné parfume, fragrance, aroma atd.

‍

Vůně je nedílnou a vyžadovanou součástí kosmetiky, bez vůně to zkrátka není ono. Když už se tedy bez ní neobejdeme, zaměřme se při výběru produktů alespoň více na přírodní vůně a nenechme se (a to doslova) tahat za nos syntetickým klamem.

‍